Dřeviny vřesovištní

Pod tímto pojmem zahrnujeme po praktické zahradnické a zahrádkářské stránce především rody a druhy dřevin, náležejících do čeledi vřesovištních (Ericaceae), avšak také zástupce jiných čeledí (např. Viciaceae, Empetraceae, Scrophulariaceae, Rutaceae aj.), jejichž nároky na stanovištní podmínky a zčásti i jejich vzhled odpovídají vřesovištnímu prostředí. Mezi nejdůležitější podmínky pro zdárný rozvoj vřesovištních rostlin náleží půda, která má být zpravidla kyselá, bez vápníku (vyjma některých druhů rostlin), s vysokým obsahem humusu (příměs rašeliny, lesní půdy či borové hrabanky). Účelné je mulchování půdního povrchu borkou, hrabankou či rašelinou. Pouze některé náročnější dřeviny, jako např. rododendrony, aj., je vhodné přihnojovat (polorozleželý chlévský hnůj, cererit, Herbasyn-3 apod.). Nároky na světelné podmínky se řídí druhem rostliny, ve většině případů jde o světlomilné rostliny, z nichž některé milují mírné zastínění (rododendrony, kyhanka, libavka, rojovník apod.). Pravé vřesovištní rostliny (vřes aj.) snášejí dobře sucho, avšak do zahradních vřesovišť vysazujeme i druhy náročnější na vlhkost půdní i vzdušnou.

Téměř všechny vřesovištní dřeviny se vysazují, obdobně jako jehličnany, s kořenovým balem. Mnohé z nich, např. vřesy, pěnišníky apod. lze vysazovat téměř v květu, pouze v období plného růstu se nemají vysazovat vyjma kontejnerovaných rostlin). Čerstvě přesázené rostliny se podle potřeby přistíňují. Starší rostliny některých rodů (např. Calluna aj.) je výhodné občas po dokvětu zmlazovat, jinak se stávají méně vzhlednými.

Andromeda L. - kyhanka (Ericaceae)

Dosti nízké až nizoučké, stálezelené keříčky, někdy i plazivého charakteru, listy úzce čárkovité, celokrajné a jedovaté, květy kulovitě džbánkovité, uspořádané ve vrcholové nící chocholíky, plod kulatá tobolka. Typicky vrchovištní mokřadní rostlinky, rozšířené na rašeliníku, v kultuře na zahradě je lze pěstovat ve vlhčích, nepříliš suchých podmínkách; půda je nejvhodnější kyprá a písčitohlinitá, ideální je polostín. Hodí se hlavně pro vřesoviště a skalky (vlhčí místa).

Andromeda polifolia L. - kyhanka bažinná kvete: V - VII

Pochází ze severní Evropy, Asie a Severní Ameriky, tvoří nízké keříky, zpravidla do 10 cm, a jen vzácně poněkud vyšší, větévky tenké, listy čárkovité, 3-5 cm dlouhé, okraje stočené, temně zelené, květy po 3-5, bílé až světle růžové, kalich načervenalý.

Calluna Salisb. -vřes (Ericaceae)

Známé stálezelené keříky, dosti podobné vřesovcům (Erica), metlovitě rozvětvené, listy čárkovité, drobné, kvítky malé, zvonkovité, uspořádané v klasnaté hrozny, plod tobolka. Vřes prospívá nejlépe na slunném stanovišti, na chudších, písčitých, případně sušších, půdách. Přemokření a delší vlhko není vhodné.

Calluna vulgaris (L.) Hull. -vřes obecný kvete: VII - VIII

Naše domácí rostlina, tvoří nízký keřík, 20-100 cm vysoký, větévky poléhavé, částečně vystoupavé a kořenící, lístky vejčitě podlouhlé, 1-3 mm dlouhé, přitiskle se překrývající, kvítky u původního druhu zpravidla růžově lilákové, uspořádané v hustých, dosti dlouhých (asi do 20 cm) hroznech

- - "J. H. Hamilton" (Maxwell & Beale 1935) -vzrůst široký a stěsnaný, do 25-30 cm, květy hustě plné, lososově růžové

- - "Mullion" (Maxwell & Beale) -vzrůst drnovitý, polštářovitý, výhony jakoby zpeřené, květy fialově růžové.

Erica L. -vřesovec (Ericaceae)

Hustě větvené, stálezelené keříky, některé druhy ve své domovině i stromovité, připomínající náš domácí vřes, listy čárkovité a v přeslenech, květní korunky rourkovitého, zvonkovitého nebo džbánečkovitého tvaru, plod tobolka. Nároky na stanovištní podmínky, ošetřování a použití jako vřes (Calluna), snášejí však lépe přesazování.

Erica carnea L. -vřesovec červený kvete: XII - IV

Domovem hlavně v Alpách, tvoří poléhavé keříky do 30 m výšky, listy jehlicovité, převážně v přeslenech, svěže zelené, květní poupata vyvinuta již na podzim, kvítky podlouhle vejčité, růžové květenství 3-10 cm dlouhé

- - "Alba" -květy bílé, 5-6 mm dlouhé

- - "Atrorubra" -květy karmínové, nahloučené, doba kvetení: III, rostliny asi 20 cm vysoké

- - "C. I. Backhouse" (Backhouse) -květy světle růžové, květenství řidší, doba kvetení: III- IV

- - "King George" (Backhouse 1911) -květy karmínově růžové, od velmi podobné "Winter Beauty" se liší pouze dobou kvetení: III - IV

- - "Vivellii" (Theoboldt 1919) -olistění temně hnědozelené, v zimním období bronzové až červenohnědé, rostliny asi 15 cm vysoké, květy temně červené až karmínové

- - "Winter Beauty" (Backhouse) -listy drobné, temně zelené, vzrůst velmi stěsnaný a hustý, květy temně růžové, doba kvetení: XII - III

- x darleyensis Bean -vřesovec darleyský kvete: IV - XII

Kříženec E. carnea x E. erigena, tvoří vzrůstné keříky, 50-75 cm vysoké, větévky čtyřhranné, listy v přeslenech po 4, zašpičatěle kopinaté, květy tence trubkovité, světle růžové (u původního křížence)

- - "Silberschmelze" (G. Arends 1937) -olistění temně zelené, v zimě poněkud načervenalé, květy bílé, v dlouhých květenstvích, doba kvetení: XII - IV, velmi vhodná k přirychlování

- tetralix L. -vřesovec ladní kvete: VI - IX

Domovem v severní a západní Evropě až po Irsko, na rašeliništích; tvoří keříky až 40 cm vysoké, listy jehlicovité, v přeslenech po 4, květy nící, vejčitě džbánkovité, růžové, po 5-12 v květenství

- vagans L. -vřesovec těkavý kvete: VII - IX

Pochází ze západní Evropy, Irska až Portugalska, tvoří keříky až 30 cm vysoké, rozložité, listy temně zelené, a lesklé, až 1 cm dlouhé, květy protáhle kulovité, růžové, v hustých a širokých válcovitých hroznech

- - "Lyonesse" (Maxwell & Beale 1925) -keřík stěsnaného vzrůstu, až 40 cm vysoký, výhony šedožluté, listy temně zelené, květy bílé, hustě uspořádané, doba kvetení: VIII - IX

- - "St. Keverne", syn. E. V. kevernensis Turrill. -keřík 40-50 cm vysoký, hustý, lístky temně zelené, květy lososově růžové, doba kvetení: VIII - X.

Gaultheria Kalm. ex L. - libavka (Ericaceae)

Stálezelené keříky, mnohé podobné brusnicím (Vaccinium), listy různých tvarů a velikostí, pilovité, květy jednotlivé nebo v hroznech, 5četné, plod tobolka uzavřená v kulovitém masitém kalichu. Libavka miluje polostín až stín, přímé oslunění ani příliš teplé stanoviště nesnáší; půdy jsou ideální lehčí, silně humózní a přiměřeně vlhké. Přídavek rašeliny je účelný a v mnoha případech dokonce nutný.

Gaultheria procumbens L. - libavka polehlá kvete: VI - VIII

Domovem v lesích Severní Ameriky, tvoří plazivé keříky, až 15 cm vysoké, velmi husté (vhodné jako půdní kryt), listy elipčité, 1-3 cm dlouhé, vroubkovaně pilovité, leskle temně zelené, květy jednotlivé, nící, bílé až světle růžové, kuželovité, plody kulaté, červené, po rozemnutí aromatické.

Leucothoe D. Den. - leukotoe (Ericaceae)

Opadavé nebo stálezelené keře, listy střídavé, většinou pilovité, květní koruna převážně úzce vejčitá až trubkovitá, květy uspořádané v hrozny, plod tobolka. Nároky stálezelených druhů podobné jako u kyhanky (Andromeda).

Leucothoe fontanesiana (Steud.) Sleumer, syn. L. catesbaei Gray. - leukotoe Catesbaeova kvete: IV - V

Pochází z jihovýchodních USA, tvoří stálezelené, až 2 m vysoké keře, v našich podmínkách zpravidla nižší, větve obloukovitě převisají, listy vejčitě kopinaté, dlouze zašpičatělé, leskle zelené, podzimní zbarvení často výrazně načervenalé, květy téměř válcovité, 8 mm dlouhé, bílé, uspořádané v úžlabní hrozny.

Pieris D. Don. - pieris (Ericaceae)

Kyhance (Andromeda) podobné, stálezelené, keře, případně i menší stromky, listy střídavé, pilovité nebo vroubkované, květy ve vrcholových latách, džbánkovité, plod kulatá tobolka. Nároky a ošetřování stejné jako u pěnišníku (Rhododendron); na slunném místě potřebuje velmi lehkou, písčitou, třeba chudou, ale kyprou půdu, Citlivě reaguje na minerální hnojiva, zimní přikrývka je v našich podmínkách zpravidla účelná.

Pieris japonica (Thunb.) D. Don., syn. Andromeda japonica Thunb. - pieris japonský kvete: II - V

Domovem v Japonsku, vytváří keře až 3 m vysoké, kůra hnědá, vláknitě se oddělující, listy nahloučené na koncích větévek, vejčitě kopinaté, 3-8 cm dlouhé, temně zelené, silně lesklé, květy vejčité, bílé, 6-8 mm dlouhé, kalich červenohnědý, laty 6-12 cm dlouhé, nící.

Rhododendron L. - pěnišník (Ericaceae)

Známé a velmi dekorativní stálezelené, případně opadavé keře, nebo ojediněle i stromkovité dřeviny, listy celokrajné a nedělené, střídavé, květy velmi nápadné, většinou s 5četným kalichem a nálevkovitou, zvonkovitou, případně kulovitou, korunou, s 5, vzácněji 6 až 10 cípy, plod tobolka. Všem pěnišníkům vyhovuje polostín, opadavým druhům (azalkám) případně i slunnější stanoviště (nikoliv úpal). Půdy mají být kyselé, bez vápníku (jen R. praecox a R. hirsutum snášejí vápník), prospěšný je vysoký obsah humusu (přídavek rašeliny, borové hrabanky, vřesovky, lesní půdy apod.). Průmyslová hnojiva třeba používat opatrně, ideální je přihnojování polorozloženou mrvou; vhodné je mulchování půdního povrchu rašelinou, borkou či listím. Ke svému zdárnému růstu a vývinu potřebují pěnišníky dostatek vzdušné a půdní vlhkosti (i v zimním období), přemokření je však škodlivé. Citlivější druhy a kultivary chráníme opřed zimním osluněním.

Zahradnická praxe rozlišuje tři základní skupiny rododendronů:

0. Stálezelené druhy a jejich křížence
0. Poloopadavé nebo přes zimu zelené druhy a křížence.
0. Opadavé druhy a křížence, neboli "azalky".